Čestný DVůr

Červený Mauritius – 1847

Červený mauritius nominální hodnoty 1 penny byl vydaný 21. září 1847. Tato hodnota byla určena na vyplacení dopisů v místní přepravě, použity byly například při zasílání pozvánek na slavný ples pořádaný 30. září 1847 manželkou mauricijského guvérnéra Lady Elisabeth Gomm v hlavním městě Mauricia Port LOUIS. z původního nákladu 500 kusů se jich do dnešních dnů dochovalo pouze 15. Vystavený exemplář se od roku 2015 nachází ve sbírce českého filatelisty.

Stejně jako modrý Mauricius je i jeho červený sourozenec natolik silně přítomen v povědomí nejširší světové veřejnosti, že o něm bylo snad už všechno řečeno a takřka nic nelze dodat. Samozřejmě jde o známku One Penny s nápisem POST OFFICE v barvě oranžově červené z roku 1847, první koloniální známku světa vůbec. Spolu s modrou dvoupencí se staly legendami, neboť právě ony poprvé naplnily úžasnou vlastnost filatelie – ukázat, jak může být něco nedostupné.

Filatelisté ve skromných počátcích našeho oboru skoro dvě desetiletí existenci Mauriciů POST OFFICE vůbec nezaznamenali, na rozdíl od pozdějšího vydání s nápisem POST PAID z roku 1848. Ještě roku 1865, když padly první zmínky o existenci známek s nápisem POST OFFICE (na stránkách časopisu Le Collectioneur de Timbres-Poste) nevěřil v jejich existenci slavný obchodník se známkami a publicista J. B. Moens, který o tom otevřeně napsal v konkurenčním časopisu Le Timbre-Poste. Ale už koncem téhož roku byla existence obou Mauriciů POST OFFICE doložena, a to sběratelem z Bordeaux Albertem Couturesem, který je získal výměnou za dvě běžné uruguayské známky od paní Jeanne Borchardové.

Ta žila také v Bordeaux a nalezla je v korespondenci svého manžela, který udržoval obchodní styky se vzdáleným ostrovem Mauricius. A nešlo jen o tuto dvojici – v letech 1864-69 paní Borchardová v archivu manžela postupně objevila třináct z dnes známých sedmadvaceti exemplářů tohoto prvního mauricijského vydání.

Po nalezení prvních exemplářů mauricijských známek s nápisem POST OFFICE se nejprve soudilo, že jde o chybotisky patřící k vydání s nápisem POST PAID. Avšak významný sběratel, badatel J. A. Legrand (1820-1912) jako první roku 1870 rozlišil a popsal všech 12 tiskových polí a rekonstruoval tiskovou desku vydání POST PAID a doložil tak, že známky s nápisem
POST OFFICE byly tištěné z desky jiné, a jde tedy o jiné vydání. Zkoumáním dostupných exemplářů prvního vydání s nápisem POST OFFICE pak zjistil, že všechny červené jsou obrazově vzájemně totožné – a modré také. Dospěl proto k názoru, že se šlo o zkusmé tisky z jedné desky, které unikly do oběhu. Další autoři je sice považovali za známky, ale datovali je až do r. 1858. Názor, že šlo o regulérní vydání prvních a podstatně starších výplatních známek ostrova se prosazoval jen těžko, důkazy pro to byly překládány postupně. Zlom přineslo až pátrání nadšeného filatelisty majora E. B. Evanse přímo
na Mauriciu, kde objevil důkaz, že jde o skutečné poštovní známky, a to o první známky ostrova Mauricius a současně o první koloniální známky světa. V archivu guvernéra ostrova Mauricius totiž objevil klíčovou listinu – Odhad ceny výroby poštovních známek s nápisem POST OFFICE z r. 1847 vystavený jejich autorem, rytcem J. O. Barnardem.

Rakouská čtyřkorunovka na žilkovaném papíru s přetiskem POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919

Mezi četnými přetisky POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919 výrazně vyčnívají ty s přídomkem žilkovaná. Rakouské výplatní známky tištěné na tomto druhu papíru sice byly opatřeny přetiskem nového státu, ale z původních zásob poštovních úřadů na našem území mohly pocházet jen těžko. V Rakousku byl totiž jejich tisk zahájen až na jaře roku 1919 a způsob, jakým se žilkovaný papír nakonec dostal do pražské tiskárny Haase, je i dnes předmětem neutichající debaty mezi filatelisty. Stejně tak nejasná je role, kterou v cestě těchto raritních kusů na filatelistický trh sehrál sám Jaroslav Lešetický. Jisté je jen to, že žilkované čtyřkoruny byly nakonec uchráněny ohně kotelny hlavní pošty v Praze, kde by pravděpodobně byly za běžných okolností protokolárně spáleny. Časem se objevily mezi předními sběrateli a postupně si vydobyly pozici jedněch z nejdražších československých poštovních známek.